Petice - ředitel ZŠ Komenského

Tři roky poté, ... aneb Jak se máte paní učitelky, pane řediteli?

Po odchodu Mgr. Vladimíra Soukopa ze ZŠ Komenského opustilo školu několik pedagogů, kteří začali svoji pracovní kariéru od začátku, většinou na jiných školách. Možná by někoho zajímalo, jak se jim daří ?

Lenka Záleská, ve školství pracuji 26 let, z toho na ZŠ Komenského jsem pracovala 12 let.

1/ Jak se máte a co děláte?

Mám se dobře, jsem se svým životem spokojená, začala jsem se učit španělsky, udělala jsem si nějaké kurzy dalšího vzdělávání, založili jsme zájmový spolek na ochranu jedné archeologické lokality, jsem místostarostka v naší obci, rozhodně se nenudím :-). Momentálně učím na ZŠ Tyršova ve Slavkově, jsem ráda, že jsem zpátky ve Slavkově, bylo to něco jako návrat domů. Slavkov mám ráda, těším se, že svých znalostí o něm zase využiju ve výuce dějepisu, protože člověk by měl znát historii svého bydliště dobře. A taky se těším, že vrátím do Slavkova některé projekty, které po mém odchodu na ZŠ Komenského nepokračovaly.

2/ Co Vás vedlo k Vašemu rozhodnutí odejít?

Odešla jsem v roce 2020, ne hned po výměně vedení, měla jsem k tomu dva důvody: jednak jsem slíbila třídě, že je dovedu do devítky, a za druhé jsem si říkala, že jsme dospělí lidé, kteří se budou hodnotit podle toho, jak pracují, a ne podle vzájemných antipatií. Jsou to už skoro tři roky, možná si na nic konkrétního nevzpomenu, nedělala jsem si žádné poznámky :-). Vzpomínám si na docela špatnou komunikaci vedoucí pracovníci x zaměstnanci. Nejasně dané pokyny a následně vytýkání nesplnění úkolů, odvolávání se „říkalo se to na poradě“, ale požadavek mít tedy zápisy z porad přístupné např. jako zamčené dokumenty na webu byl zamítnut. Nespravedlivý přístup k zaměstnancům – stejný prohřešek jednomu prošel, jinému ne. Neustálé vykládání, co bylo v předchozích letech uděláno špatně (v hlavě mi utkvělo panikové kování – tak snad už ho na dveřích do tělocvičny mají) – tak se přece nechová osvícený vedoucí pracovník – může si to myslet, může mít na uspořádání věcí svůj názor a má právo dělat si to po svém, ale toto mi připadne nehodné dospělých lidí. Později jsem si připadala tak trochu jako v Harry Potterovi, a to v tom díle, kde Dolores Umbridgeová vrší jednu vyhlášku za druhou. Jo, a ještě si vzpomínám na oznámení – „o prázdninách (nevím, jestli podzimní, vánoční či jaké) jsem kontrolovala kabinety a někteří máte neumyté hrnky od kávy“ – tak upřímně, to mě dostalo do kolen.

Když to shrnu, nechodila jsem do práce ráda, a to není nic pro mě. Člověk si musí ujasnit priority ve svém životě a taky znát svoji cenu.

3/ Litovala jste někdy tohoto rozhodnutí?

Ne, nikdy. Učila jsem dva roky v Pozořicích, seznámila jsem se s mnoha zajímavými lidmi, zjistila jsem, jak to funguje jinde, v jakém pracovním nasazení pracuje pro školu a učitele p. zástupkyně, jakým způsobem se vede výchovné poradenství. Jsem optimista, vždycky si říkám, že všechno zlé je pro něco dobré a jsem ráda, když se naučím nové věci. Teď jsem zase v novém kolektivu, opět zjišťuju, jak co funguje. Člověk se tak možná stává flexibilnějším a otevřenějším. Možná by nebylo špatné zavést nějaké roční „výměnné stáže“, kdy by si učitelé vyměnili působiště a viděli by, jak to funguje jinde.

Litovala jsem jen jedné věci – že jsem opustila kamarádky, se kterými jsem si výborně rozuměla.

A v současné době je mi líto toho, jaké jméno či pověst tato škola získává, protože to byla dlouhou dobu „moje škola“, pro kterou jsem pracovala s chutí.

Miroslava Lónová – ve školství pracuji 34 let, z toho na ZŠ Komenského 30 let

1/ Jak se máte a co děláte?

Mám se fajn. Nyní již třetím rokem učím v základní škole v Šaraticích. Je to menší venkovská škola, kterou navštěvuje necelých 300 žáků. Užívám si klidnou a přátelskou atmosféru, jak mezi kolegy, tak mezi dětmi. Třídy jsou méně početné, všichni se znají, nikdo se nevyvyšuje a nikdo není ponižován. Prostě jsem se letos po prázdninách přistihla, že se do školy zase těším .

2/ Co Vás vedlo k Vašemu rozhodnutí odejít?

Odešla jsem k 31. 12. 2019, tedy po 4 měsících s novou paní ředitelkou ve vedení školy. Jedním z důvodů odchodu byl můj nesouhlas s jejím názorem, že většina toho, co se udělalo před ní, za bývalého ředitele, bylo špatné a ona to teď vše musí napravovat. V tom „špatném“ bylo 30 let mé práce, kterou jsem se snažila dělat poctivě, více než na 100%. A byla to nejen práce moje, ale práce většiny mých kolegů, kteří ji odváděli skvěle a „nejen do výše svého platu“, jak se říká. Koncepce paní ředitelky o dalším směřování školy mě neoslovila a naopak mě mrzelo, že se opouští zavedené projekty, které byly u žáků oblíbené a i po letech na ně vzpomínají (např. výuka ve venkovní zahradě, vánoční jarmark, projektové dny, zájezdy do Rakouska, Anglie, …). Některým kolegům toto „učení ve třídách“ vyhovuje více, tím pádem již nemusí psát anonymy podepsané „rodiče a prarodiče žáků“ mířené na aktivnější kolegy. V důsledku toho i návštěvy České školní inspekce, Inspektorátu práce a podobných institucí již nebudou ve škole tak časté.

Dalším důvodem mého odchodu byla atmosféra ve škole. Budovat autoritu vedoucího pracovníka silou - příkazy, zákazy, nařízeními a vytýkacími dopisy nesvědčí o dobrých manažerských schopnostech ředitele. Ve škole jsme především kolegové, máme všichni stejný cíl, vzdělávat a vychovávat naše děti, především vlastním příkladem. Těžko se dělá práce s radostí, když kolem vládně napětí a stres. Tímto stylem řízení paní ředitelka určitě napjatou atmosféru mezi pracovníky nezklidnila, jak nám učitelům slibovala paní místostarostka na setkání po oznámení výsledků konkurzu.

3/ Litovala jste někdy tohoto rozhodnutí?

V prvních dnech jsem nelitovala vůbec ničeho. Dokonce jsem uvažovala, že změním zaměstnání a ze školství uteču. Postupně mi ale začalo být smutno po lidech, po učení a řekla jsem si, že to ještě zkusím, na zkrácený úvazek, úplně mimo Slavkov. A ono to šlo, ba co víc, zjistila jsem, že mě zase práce baví a do školy se těším. A už opět učím téměř na plný úvazek..

Při zpětném ohlédnutí lituji dvou věcí.

První věc, které lituji je, že jsem opustila moji poslední třídu malých šesťáků z Němčan a Hodějic, které jsem jako třídní učila jen ty čtyři měsíce, kteří byli skvělí, a jistě stále jsou, i když už jsou deváťáci, kteří byli moc smutní, když jsem jim řekla, že odcházím a kteří mi připravili krásné rozloučení, při kterém tekly slzy mně i jim. Moc na ně vzpomínám.

Druhá věc, které lituji je, že jsem byla poctivá a nechala na „Komeňáku“ spoustu věcí a materiálů mnou získaných a nashromážděných, většinou během školení a dalších studií, které potom moji nástupci zřejmě zlikvidovali a já teď vidím, jak by se v mé současné škole hodily. Protože venkovské školy nemají peněz nazbyt.

Hana Sokoltová - ve školství pracuji 32 let, z toho na ZŠ Komenského 28 let

1/ Jak se máte a co děláte?

Pracuji na ZŠ Šaratice. Je to menší škola než „Komeňák“, ve třídách je většinou menší počet žáků. Všichni žáci nastupují už v 1. třídě, takže je brzy zná celá škola, nikdo není anonymní, nikdo se neschová v davu. Prostředí je klidnější, přátelštější, dá se říci rodinné. Kolegové milí, vycházíme dobře.

2/ Co Vás vedlo k Vašemu rozhodnutí odejít?

K tomuto rozhodnutí mě vedl naprostý rozklad kolektivu, který po změně vedení nastal, nevraživost až nepřátelství některých kolegů. Rovněž postoj nové ředitelky k zaměstnancům, kdy vystupovala z pozice moci a síly a naprosto zmizel kolegiální duch a kolegiální spolupráce. A za další mě k tomu vedlo neustálé očerňování bývalého vedení ze strany nové ředitelky a tím potažmo všech učitelů, kteří tam dlouhé roky pracovali, ať už v nejrůznějších funkcích nebo jako třídní či řadoví učitelé. Znevažovala tak práci všech.

3/ Litovala jste někdy tohoto rozhodnutí?

Tohoto rozhodnutí jsem nikdy nelitovala.

Anna Haisová – ve školství pracuji 13 let, z toho na ZŠ Komenského 6 let

1/ Jak se máte a co děláte?

Mám se, na vše co se děje, fajn. Stále učím, jen tentokrát to mám blíže. I když to nikdy nebyl problém dojíždět.

Ze začátku jsem byla nejistá a nervózní, najednou přijít někam, kde vše funguje jinak a začlenit se po všem, co se dělo nejen na Komeňáku, v posledním roce.

Říká se, že vždy když něco končí, tak i něco nového začíná.

2/ Co Vás vedlo k Vašemu rozhodnutí odejít?

Situace ve škole i v mém osobním životě, které nastaly, mě vedly k rozhodnutí odejít.

Nejen já, ale i další věděli, že to už nebude stejné a že kdybychom zůstali, tak by to nadělalo více škody.

3/ Litovala jste někdy tohoto rozhodnutí?

Mrzelo mě to, že to takto dopadlo, avšak jiné východisko z této nastalé situace nebylo.

Eva Ptáčková – ve školství pracuji 27 let, z toho na ZŠ Komenského 26 let (několik let z té doby jsem byla na mateřské dovolené)

1/ Jak se máte a co děláte?

Od letošního školního roku učím na ZŠ v Křenovicích, jsem spokojená.

2/ Co Vás vedlo k Vašemu rozhodnutí odejít?

Po radnicí vynucené změně vedení školy jsem zůstala, protože jsem na Komeňáku byla téměř celý svůj profesní život a také tu školu navštěvovaly moje děti. Ale po dalších třech letech nastal čas hledat si jiné působiště – vycházela jsem výborně s žáky, rodiči i většinou kolegů, ale celkově napětí a nespokojenost v kolektivu rostly. Měla jsem pocit, že co se mi povede či práce nad rámec povinností mi nikdo nepochválí a jen se pečlivě eviduje a zdůrazňuje každá chyba.

3/ Litovala jste někdy tohoto rozhodnutí?

Zatím jsem na jiné škole pár týdnů, potýkám se s jiným informačním systémem a učím se nové věci. Největší rozdíl vidím v tom, že ve Slavkově hlavně musely být v pořádku „papíry“, ať už v nich bylo napsáno cokoli, na mém novém působišti učitelé mnohem více vidí své žáky – děti a jejich potřeby. Z toho mám radost a dodává mi to chuť do práce.

Jediná věc mi kazí úplně čisté svědomí – že jsem odešla od žáků deváté třídy. Snažím se to napravit „kroužkem“ přípravy na přijímací zkoušky pro své bývalé žáky. Držte jim palce.

Vladimír Soukop, ve školství pracuji 35 let a na škole Komenského 5 let jako učitel a 11 let jako ředitel.

1/ Jak se máte a co děláte?
Momentálně pracuji jako ředitel v ZŠ Židlochovice a mám se úměrně věku dobře. Realizuji koncepci, kterou jsem předložil v konkurzu na místo ředitele. V podstatě je úplně stejná jako jsem předložil ve Slavkově, jen s tím, že v ní nebyly sportovní třídy.

2/ Co Vás vedlo k Vašemu rozhodnutí odejít?
Nechtěl jsem odejít. Dokonce mně pan starosta osobně řekl, že se mnou jako s ředitelem počítá i nadále, že je s vedením školy spokojený.

3/ Litoval jste někdy tohoto rozhodnutí?
Dostal jsem možnost realizovat svůj pohled na současné školství. Jediné, co mě mrzí, že to nemůžu dělat pro slavkovské děti. Ale to byla vůle tří radních, kteří jmenovali na místo ředitele člověka, který nemá žádné zkušenosti s řízením školy a navíc ani v konkurzu neuspěl.